Kmín je jedním z nejstarších koření, které lidstvo zná, a jeho historie sahá až do doby kamenné. Předpokládá se, že ho lidé používali už před více než 5 000 lety, což dokazují nálezy ve starobylých hrobech a osadách v Egyptě i ve Středomoří. Ve středověku se kmín používal nejen jako koření, ale také jako lék na různé zdravotní neduhy a byl oblíbený po celé Evropě, především díky svým léčivým účinkům a výrazné chuti.

Kmín má široké spektrum účinků na zdraví. Je známý především pro svůj vliv na trávení, protože podporuje tvorbu trávicích šťáv , zmírňuje nadýmání a pomáhá při pocitech těžkosti po jídle. Obsahuje také antioxidanty, které pomáhají chránit buňky před poškozením volnými radikály, a má mírné antibakteriální a protizánětlivé účinky. Díky obsahu železa, hořčíku a dalších minerálů může kmín přispět i k posílení imunitního systému.

V kuchyni má kmín nezastupitelné místo – používá se do polévek, omáček, pečiva, na maso a při přípravě zelí či brambor. Je oblíbený v tradiční české kuchyni, kde dodává pokrmům jedinečnou chuť a aroma. Kmín se rovněž používá v likérnictví a  přírodní medicíně, často ve formě čajů nebo tinktur, které zlepšují trávení a uklidňují žaludek. Semena kmínu mohou být také rozemleta do prášku a použita při pečení chleba nebo do směsí koření.

Pravý kmín (Carum carvi) a římský kmín (Cuminum cyminum) se často zaměňují, ale mají rozdílnou chuť a původ. Pravý kmín je v Evropě běžnější, zatímco římský je oblíbený především v Asii.

výrazně | trpce