Ekofarma Antonína a Jiřiny Pařilových se nachází v Otinovsi, malé vesničce na cestě mezi Brnem a Olomoucí. V krásné krajině Drahanské vrchoviny tato rodinná farma funguje již od roku 2010 a od 2016 pěstují i chrpu a měsíček pro nás. A nejen to! K prodeji ze dvora nabízí zeleninu, brambory, vajíčka, mléko, ale také maso. Chovají totiž celoročně na pastvě ovečky, kozičky, skot i slepičky. Také koně jsou neodmyslitelnou součástí farmy. Paní Jiřinka pořádá rovněž kurzy tradičních textilních řemesel, jako je předení, tkaní, plstění, pletení.
JAK JSTE SE O SONNENTORU A MOŽNOSTI PĚSTOVÁNÍ BYLIN DOZVĚDĚLI?
Účastnila jsem se úplně prvního Bylinkobraní, které SONNENTOR pořádal. Zapředla jsem hovor s Tomášem Mitáčkem a rozhodla se vedle naší dosavadní produkce zkusit i pěstování bylin. První rok jsem vysela měsíček, ale bylo sucho, a navíc jsem jej vysela „narovno“, takže když se ze SONNENTORU přijeli podívat, ani jsme ho nenašli. Pak jsme byli na školení u Podstavků a viděli, že tam sejí měsíček do prázdných hrobků, jako když se kopcují brambory. Poučili jsme se a další rok to vyšlo.
NE VŽDY JDE VŠE JAK PO MÁSLE. CO VÁS VEDLO K TOMU VYTRVAT?
Přišla chvíle, kdy jsem váhala, jestli v pěstování bylin pokračovat. Nevzdat to mně přesvědčily kamarádky, které nám chodí se sklizní bylinek pomáhat a polní práce vnímají jako relax. Bylinkám se však u nás daří docela dobře. Je to ale dáno posunem v našem regionu: nacházíme se 600 m n. m., takže zatímco na jihu Moravy už měsíček sklízíte, nám tu teprve začíná růst, překoná horka a sklizeň přichází od srpna do listopadu. Ani hraboši nás ve velkém netrápí. Na polích máme rozmístěné kůly a bidýlka, na kterých mohou sedět dravci.
HOSPODAŘÍTE JIŽ OD ROKU 2010. JAKÉ BYLY VAŠE ZAČÁTKY?
I když můj manžel vyrůstal v zemědělské rodině přímo v Otinovsi, opravdu hospodařit jsme začali až s narozením dcerky Adélky. Při mateřské jsem se trochu nudila. Hledali tehdy výpomoc na dojení na zdejším družstvě, časově mi to s dítětem vyhovovalo, dojilo se brzy ráno a odpoledne, když všichni byli doma. Tehdy jsme také koupili 6 ovcí a začali se starat i o všechny pozemky, které manželova rodina měla. Jako účetní jsem ale vlastně nevěděla, do čeho jdu, a učila se všechno za běhu.
HOSPODAŘENÍ ALE NENÍ JEDINÉ, ČÍM SE ZABÝVÁTE. CO VÁS JĚŠTĚ NAPLŇUJE?
Tradiční ruční práce ke statku vždy patřily. Spřádám a barvím vlnu, pletu, tkám na stavu, plstím na hedvábí a věnuji se také staré technice pletení na rámu (tzv. krosienky). Bylo logické nevyhazovat vlnu, ale naučit se ji dál zpracovávat. Díky tomu máme celkově uzavřený koloběh farmy. Pletu ponožky, rukavice, svetry z vlastnoručně ostříhané vlny. Pořádám i kurzy předení, ale také třeba přírodního barvení přízí.
KDO VŠECHNO VÁM S HOSPODAŘENÍM POMÁHÁ?
Nápomocny jsou vlastně všechny tři děti, i když každé z nich ze začátku s ekologií a zemědělstvím trochu bojovalo. Marek si postavil dům hned vedle, takže zůstává natrvalo. František pravidelně jezdí a pomáhá opravovat, co je potřeba, postavil mi taky sušárnu na bylinky. A Adélka, ta v zemědělství vyrostla, v roku a půl se mnou chodila krmit ovce i v mrazu a dnes s radostí jezdí na koni, bez sedla, a navíc učí jezdit i mě.
„To, co je vypěstované s láskou a ekologicky, má v sobě úplně jinou energii... proto má smysl to dělat, i když si občas připadáte jen jako kapka v moři.“ dodává paní Jiřinka s úsměvem na závěr.