Historie bioproduktů tak, jak je dnes známe, se začala psát v průběhu osmdesátých let a jejich pomyslnou kolébkou je Rakousko. Právě tam byla v roce 1985 vydána první závazná právní norma upravující ekologické zemědělství. Následně byly obdobné zákony týkající se biopotravin vydány i v dalších zemích (např. v Dánsku, Francii, Švýcarsku atd.).
Aby bylo možné odlišit biopotraviny od potravin konvenčních, musí být povinně označeny logem. Jeho součástí je i kód kontrolní organizace, která dohlíží na to, aby tyto biopotraviny splňovaly všechny normy stanovené zákonem. U loga je také uvedeno, zda se jedná o produkci EU, respektive mimo ni.
Důležitá je i možnost udat zemi původu. To lze v případě, kdy 98 % suroviny pochází z uvedené země. Jedná se tedy o údaj, který se vztahuje výlučně k původu suroviny a netýká se jejího zpracování ani balení.
Konvenční vs. ekologické zemědělství
Základním rozdílem mezi biopotravinami a potravinami konvenčními je, že v ekologickém zemědělství nejsou používána průmyslová hnojiva a syntetické pesticidy.
Jedním z nejvážnějších dopadů aplikace průmyslových hnojiv je postupné snižování obsahu půdní organické hmoty a její kvality, snížení půdní mikrobiální aktivity a následná neschopnost půdy odolávat erozi. Průmyslovými hnojivy jsou do půdy dodávány také dusíkaté látky a fosfáty (zejména ledek sodný, amonný a draselný), které jsou nejčastější příčinou chemické kontaminace vody.
Pesticidy jsou obecně látky, které jsou určeny k tlumení chorob rostlin, hubení plevelů, plísní a živočišných škůdců. Podle jejich určení je dělíme do několika skupin. Například herbicidy slouží k hubení rostlin, insekticidy jsou určeny k hubení hmyzu, akaricidy proti roztočům atd.
Používání pesticidů v konvenčním zemědělství vede k mnoha negativním jevům, jako je úhyn včel, zamořování půdy a průsaky těchto látek do podzemních vod.
Vždy existují různé cesty
Jednou z metod, které ekologičtí zemědělci používají k zachování a zlepšení zdraví půdy, je pestrý osevní postup čili racionální střídání plodin. Díky němu dochází mimojiné k narušení životního cyklu plevelů a škůdců a také k doplnění potřebných živin v půdě.
Namísto průmyslových hnojiv používají hnojiva přírodního původu jako chlévský hnůj, kompost nebo močůvku. Právě proto bývá na ekologických farmách propojena rostlinná produkce s živočišnou. V ekologickém zemědělství, nejen po sklizni, bývají na pole vysévány plodiny tzv. zeleného hnojení. Často to bývají různé meziplodiny, které přispívají k ochraně půdy před erozí a vyplavováním živin.
Mnoho postupů, které zvyšují produktivitu v ekologickém zemědělství, současně pozitivně ovlivňují rozvoj další fauny a flóry a pomáhají zachovávat přirozenou biodiverzitu.
Používáním statkových hnojiv se zvyšuje koncentrace mikroorganismů, žížal, pavouků a brouků v půdě. Větší pestrost osevních postupů a pravidelné střídání obilovin, okopanin, luštěnin a pícnin včetně používání většího spektra odrůd vede také k větší biodiverzitě.
Systémy ekologického zemědělství pomáhají udržovat a často i zlepšovat kvalitu vody tím, že nepoužívají lehce rozpustná syntetická hnojiva běžně používaná v konvenčním zemědělství, které by jinak ve vodách skončily.
Díky nižším dávkám a organické formě hnojení v ekologickém zemědělství se snižuje i riziko nadměrného přemnožení řas a sinic způsobeného průsakem či splachem živin do vody.
Dalším pozitivem je, že v ekologickém zemědělství je striktně zakázáno používání geneticky modifikovaných organismů. GMO je úplně vyloučeno, a to se týká použití osiv i sadby. V biopotravinách také nenajdete žádné přídatné látky, jako jsou umělá barviva, stabilizátory nebo konzervanty.
Jsme na jedné lodi
Právě kvůli postupům šetrnějším k životnímu prostředí jsou biopotraviny o poznání dražší než konvenčně vyráběné produkty.
Ekozemědělci dosahují nižších výnosů plodin a nižší užitkovosti hospodářských zvířat. Navíc využívají více manuální a mechanickou práci, která je samozřejmě dražší než chemické postupy. Dá se říci, že cena bioproduktu odráží jeho poctivost, tedy absenci chemických aditiv či konzervantů a svědomitou práci biozemědělců. Za vyšší cenou je třeba vidět právě onen ekologický bonus a lze ji brát jako poděkování nebo jako „tringelt“ za environmentálně odpovědné chování producenta. Koneckonců, Země je společným a jediným domovem nás všech.
Ekologické zemědělství pro nás není módní vlnou, ale jedinou možnou alternativou k zemědělské velkoprodukci, která je neudržitelná. Dlouhodobě se snažíme jít cestou inovací. Jsme přesvědčeni, že ekologie, ekonomie a sociální ohled se vzájemně nevylučují.
-
Další tipy na téma:
- Zdraví
- Udržitelnost
- Jde to i jinak